Komu vděčíme za světlo?
Ve dne je všechno jasné. Třeba i jenom proto, že svítí slunce a my tudíž máme jasno všude, kam jenom mohou jeho paprsky dopadnout. I venku, i v nejrůznějších budovách s okny, i leckde jinde. A nejen že tu máme díky slunci dost světla, není-li toto zrovna za obzvlášť hustými mraky, ale toto nám dopřává obvykle i nějaké to teplo.
Ale co když zrovna slunce nesvítí a nehřeje? Co potom?
Potom bychom v éře našich předků někam zalezli, schoulili se v tlupě k sobě a do klubíčka a spali bychom, dokud by se zase nerozednilo. Což už ale v dnešní době pochopitelně možné není. Kdybychom v současnosti vstávali až tehdy, když slunce vystoupá dost vysoko na oblohu, kdybychom pracovali jen tak dlouho, jak je venku vidět, a kdybychom odmítali vytáhnout paty z domu, když je nám zima, velice rychle bychom přišli o práci a tím i o existenční jistoty. Což si ale dnešní lidé nemohou dovolit.
A naštěstí už nejsme odkázaní jenom na zmíněné slunce. Dnes už si můžeme jak posvítit, tak i zatopit třeba i s pomocí elektřiny. Která je k podobným účelům vlastě skoro ideální. Protože se k nám tato přivádí docela snadno, elektrické spotřebiče se docela snadno obsluhují a proudem si ani nic neznečistíme, ani z něj nemusíme dýchat nějaké zplodiny.
Skoro by se tedy dalo říci, že je elektřina dokonalá. Kdyby nebylo dejme tomu jejích vysokých a nadále rostoucích cen. A kdyby také tato vždy fungovala automaticky tak, jak se to očekává.
Jenže elektřina k nám sama nedoputuje. A i když nám někdo vybuduje elektrické vedení, rozvody a vše, co s tím souvisí, nemusí být ještě dobře. Elektroinstalace Technologie budov se totiž musí nejen vybudovat, ale následně i kontrolovat a udržovat či opravovat, aby tu vše bylo takové, jaké to má být. Protože bez péče o elektroinstalace bychom dříve či později skončili ve stejné pozici jako naši dávní předci. A to se už dnes nedá akceptovat.